ÚNIKOVÁ HRA O LESNÍ VÍLE

MÁME PRO VÁS TAKÉ ZCELA JEDINEČNOU VENKOVNÍ ÚNIKOVOU HRU NA NAŠEM POZEMKU, KTERÁ POJEDNÁVÁ O LESNÍ VÍLE LEONTÝNCE. ZA POPLATEK 800 KČ SI JI MŮŽETE ZAHRÁT (A ZÍSKAT I NĚJAKOU TU CENU 😉 ), ANEBO SI JI MŮŽETE ZAKOUPIT SPOLU S „BALÍČKEM PRO NÁROČNĚJŠÍ“ NEBO „BALÍČKEM PRO ZAMILOVANÉ“, VIZ CENÍK. ZAŽIJETE ZCELA JISTĚ SPOUSTU ZÁBAVY A DOBRODRUŽTVÍ PŘI PLNĚNÍ DESETI ZCELA RŮZNÝCH ÚKOLŮ…

Inu…bylo nebylo. Za dávných časů, tak dávných, že by lidské oko tak daleko ani nedohlédlo, bydlela v jednom temném lese opravdová lesní víla jménem Leontýna. Málokdy se nechala vidět obyčejným poutníkům či pocestným nebo obchodním cestujícím, stávalo se totiž, že když to jako malá z legrace udělala, lidé se jí většinou polekali a mysleli si, že na ně jdou mrákoty. Málokdo věřil na skutečné lesní víly a další lesní bytosti, a tak jí povětšinou nezbývalo nic jiného, než si hrát se svými sestrami nebo zlomyslnými skřítky, skřety a hejkaly.

Jednoho krásného bezmračného dne zabloudil do temného lesa krásný mladík. Dokonce tak krásný, že Leontýna nemohla od něj vůbec oči odtrhnout. Rozhodla se, že stůj co stůj se stane jejím mužem, i kdyby pro to měla udělat cokoliv… Začala tím, že snědla býlí, které ji učinilo neviditelnou a sem tam odvážného mladíka, jdoucího sebevědomě lesem, pošimrala kapradím. Ten se vždy začal ošívat, ale vždy nakonec nad tím mávl rukou a šel dál…

Všemu jejímu počínání přihlížela i její nešťastná a zlá sestra Valerie, která byla jen o rok starší. I jí se mladík tuze líbil a rozhodla se, že bude jen její, protože určitě to bude právě on, kdo rozveselí její temné a smutné srdce. Mezitím co její sestra Leontýna pouze stydlivě mladíka šimrala, ona se proměnila v obyčejnou lidskou dívku a lehla si do mechu a dělala, že spí. Ještě však dlouho trvalo, než k ní mladý muž přišel. Divila se, kde vězí a nakonec jej uviděla na mýtině, jak sedí s krajícem chleba na pařezu a sám se sebou si povídá? Nebo tam s ním byla její neviditelná sestra Leontýna? Smál se, z vesela povídal také, roztahoval do široka rukama, až se nakonec postavil a začal jakoby s někým tančit valčík.

„Tak tohle Ti nedaruji“, zašeptala si pro sebe Valerie. „Bude jen můj!“ A dál přihlížela čím dál tím více zamilované mluvě mladíka, který právě své milované sděloval, že nikdy tak krásný hlas neslyšel a že jej vždy a všude pozná, i kdyby měl jít na kraj světa. A že žádnou jinou už nechce, že se zamiloval do hlasu a do dobrého Leontýnina srdce. Nakonec se přece jen zešeřilo a mládenec Leontýně oznámil, že musí jít dál, že má namířeno až do Wroclawi, do rodného města. Ale že se za měsíc bude vracet zpátky a při té příležitosti si ji vezme s sebou do Žamberka, kde nyní bydlí. Leontýna se s ním tedy rozloučila a byla si tou dobou více než jistá, že se pro ni skutečně vrátí. I ona jej celým svým srdcem začala milovat…(pokračování osobně na místě).

-->