Bioenergetika je jedna z mála tradičních („západních“) terapií, které se nezřekly práce s tělem a jež systematicky pracují v synergickém efektu duše i těla. Protože jak je čím dál zjevnější – naše emoce nejsou pouze jakési neviditelné energie, ale mají co do činění i s tělem, jeho zdravím, rovnováhou, postavením a samozřejmě i vyzařováním. Je to patrné do té míry, do níž se do našich životů čím dál tím více vkrádá paradigma psychosomatické medicíny, která zkoumá vztahy mezi psychickými pochody a mezi jejich odrazem na našem fyzickém zdraví.
Bioenergetika má své kořeny samozřejmě již u psychoanalytické psychoterapie, kterou proslavil všem nám známý Sigmund Freud a od jehož nazírání psychiky se postupně odklonilo vícero psychiatrů a psychoterapeutů. Jedním z nich byl i ve svém pozdějším životě kontroverzní Wilhelm Reich, jehož rané práce o svalovém napětí jako duševním obranném mechanismu přispěly ke vzniku většiny psychoterapií zaměřených na práci s tělem. Jednou z nich byla také bioenergetika Alexandra Lowena, amerického lékaře a psychoterapeuta, která vznikla ve spolupráci s Johnem Pierrakosem v 50. letech v Americe.
Podle zakladatele bioenergetiky, Alexandra Lowena každý člověk disponuje životní energií, tato energie však může být blokována vnitřními zábranami. Tyto vnitřní zábrany neboli bloky vznikají většinou v nejranějším dětství a postupně se projevují na jedincově těle coby místa, kudy přestává proudit energie (často jde o místa bolestivá, ztuhlá nebo naopak ochablá či nedokrvená). Tyto energetické bloky Lowen nazývá nejčastěji „svalový pancíř“, kterému dává hlavní vinu za sníženou či chybějící distribuci energie.
Pomocí bioenergetické terapie, jejíž nedílnou součástí je tzv. rozpoznání charakterové struktury (schizoidní, orální, psychopatické, masochistické či rigidní) a také nejrůznější svalová, ale i výrazová cvičení, je možné jedinci výrazně ulevit, poznat příčiny a zdroje jeho potíží, ale rovněž uvolnit často neuvědomované chronické svalové napětí (svalový krunýř) a aktivovat tak znovu jeho přirozené energetické procesy. U této terapie není často vůbec výjimkou, když člověk najednou „z ničeho nic“ začne plakat nebo si vzpomene na svá zasutá emoční traumata z dětství právě skrze práci s tělem (ať už při bioenergetické masáži, kterou já osobně nazývám hlubokou uvolňující masáží, nebo při cvičení), jelikož je to právě tělo, které tyto emoce dokázalo takto dlouho držet skrze nejrůznější svalová napětí.
Doporučuji tuto formu terapie kombinovat jak s domácí praxí cvičení, tak s hlubokou uvolňující masáží, kterou najdete na této stránce jako druhou v pořadí.
