Tentokrát přejdu rovnou k jádru věci – a to je prostá, jasná a tak trošku výstřední, ale pravdivá rada, jak se přestat chovat promiskuitně (a nejen muži). Máme rádi většinou jednoduchá řešení, takže ona rada zní takto:

„Přestaňme hledat radost a vzrušení v ženách (mužích) a začneme nejdříve tyto vlastnosti hledat u sebe samých.“

Inspiroval mne k tomu zrovna nedávný případ z vlastní praxe s mužem, který mi zatím jako jediný jasně a čitelně oznámil: „Hledám způsoby, jak to udělat tak, abych nemusel podvádět svou vlastní ženu, a nalezl štěstí v domácí posteli.“ Byla jsem ráda, jelikož spousta mužů, kteří ke mně chodí, mi tvrdí, že jsou doma naprosto spokojení a nic nepotřebují, a že je přirozené po čase hledat sex a vzrušení jinde. Chvíli jsme si povídali a já již zpočátku pojala podezření, že bude problém právě v něm a v jeho „animě“ (pro neznalé – pojem z Jungovy analytické psychologie, kdy anima označuje vnitřní mužovu ženu a její kvality). Když se naše povídání blížilo ke konci, moje podezření se stalo bohužel smutnou pravdou – ano, tento muž dosud v sobě neintegroval svou vnitřní ženu, tedy animu, a proto nemůže ve své vlastní ženě ani v jiných ženách, s nimiž dosud spal, najít to, co hledá – extázi, vzrušení, „to jiné“, nepoznané, nádherné, živé, radostné, pulsující…

Chápu, že jsem nyní opět spoustu zvědavých mužů (možná i žen) neuspokojila svou jednoduchou odpovědí, ale bohužel jednoduchá odpověď neznamená to, že jednoduchá bude i cesta (a také to, že tuto jednoduchou odpověď pochopíme). Cesta za vlastní mužovou animou je totiž poměrně trnitá a nejdříve to vyžaduje následující:

Přiznat si, že to, co hledáme u druhých, jsme dosud nenalezli sami v sobě. U mužů konkrétně platí toto: Na počátku vztahu je všechno krásné, vše se houpe, vlní, vše je dráždivé, nové, nepoznané, lehké, všeprosakující, ale čím déle vztah trvá, tím se opět plíživě začínají vracet stará schémata, v nichž jsme buď doma vyrůstali, nebo jimiž jsme byli obklopeni (a samozřejmě i ta, která obecně působí v tom daném kulturním prostředí). Většinou se jedná o tato stereotypní schémata:

– muž má být bojovný, silný, mířící, neoblomný a nemá projevovat city

– žena je báječný mužův doplněk, případně má vytvářet skvělé „mateřské“ zázemí

– muž má ztělesňovat čirou racionalitu, inteligenci a nevpustit do svého života nic, co by to mohlo ohrozit (např. víru v něco vyššího než jsme my sami)

Kde se však z tohoto ztratila sexualita? Vášeň? Láska s oním velkým L? No kde asi? Přece v našich starých schématech a vzorcích. Jelikož nejsme ochotni (většinou muži) z těchto stereotypních schémat slevit, dovedou nás tak daleko, že jednoho krásného dne plíživě stojíme před rozhodnutím: podvést, či nepodvést? Jenže bohužel otázka nezní takto, zní naopak takto:

„Začít v sobě prohlubovat prostor pro něco vyššího než jsme my sami (a tedy i prostor pro naši vnitřní ženu, animu, která je kreativní, nepolapitelná, svobodomyslná, krásná, kreativní extaktická a radostná), nebo se ještě více utvrzovat v tom, že jedinou cestou je racionalita, necitlivost, práce a výsledky?“

Sám psychoanalytik Jung by to asi pojmenoval takto: Jít do hlubin ke své vnitřní animě (a jejím specifickým kvalitám), tedy ženě, která nás dokáže vnitřně nasytit tak, že poté nemusíme tuto vnitřní animu hledat ve vnějším světě…

To samozřejmě neznamená stát se zcela duchovním a nebrat v potaz vůbec ženy či se s nimi rozejít, to znamená pouze se nebát. Nebát se sestoupit jako onen princ z pohádky do hlubin země, najít tam žábu a tu políbit, aby se stala krásnou princeznou. Tedy jít do hlubin své vlastní duše a nalézt tam svou vlastní animu, vnitřní ženu – krásnou, lákající, šťavnatou, lehce eroticky vyzývavou, ale i klidnou, prostupnou, přijímající a oduševňující…

Co to znamenalo u mého klienta? U něj to konkrétně znamenalo podívat se na vzorce chování, které mu předala jeho rodina, zejména jeho otec, vysvobodit se ze silně ateistického a racionálního vnímání reality a začít nacházet to, co hledáme u skutečných žen, také v sobě… Teprve poté může přijít „osvobození“, tedy stav, kdy nejsme závislý na vnějších ženách, protože jsme plní té naši vnitřní…

Samozřejmě to neplatí u všech mužů, jsou samozřejmě případy zcela opačné – oduševnělý muž, ale nepřístupná a čistě racionální a mužská žena… Ale jestliže jste se v tomto alespoň mnozí z Vás poznali, udělali jste první důležitý krok ve vašem osvobození…

Na závěr už pouze jedna jediná rada – nečekejte, že „ono se to za vás vyřeší“, ale začněte to řešit zavčas“, případně ani nerezignujte… Všude existuje řešení, i když se zdá zprvu bůhvíjak mlhavé…

A úplně na samotný závěr slova z písně od skupiny Lucie, kterou jsme shodou okolností dnes v autě poslouchala a která krásně vrhá světlo na stín mužovi animy, jeho vnitřní touhy po oné dokonalé ženě, kterou nemůže najít a kterou mu na chvíli zosobní jedna velice divoká a „svojská“ žena (krásná jsou zejména slova „chci zas v tobě spát“, tj. chci na chvíli spočinout v bláznivých vodách své animy, být kreativní, nemyslet, odevzdat se, pustit vše…):

Odkaz na písničku zde: https://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/lucie/chci-zas-v-tobe-spat-1021